“Byt vypadal, jako by jím prošel hurikán. Vešel jsem do kuchyně a… všechno se vyjasnilo. Na stole leželo krajkové prádlo, které jsem si koupila na cestu. Červený komplet, punčochy a parfém. Vedle něj poznámka. Když jsem si ho přečetla, rozplakala jsem se.
” Výběrem spodního prádla jsem musela strávit tři hodiny. Když jsem odcházela z butiku, byla jsem unavená a zpocená ze zkoušení, ale šťastná.
Věděla jsem, že Przemek bude šílet, až mě uvidí v tomhle sexy červeném kompletu. Stál majlant, ale nelitovala bych, kdybych ho dala manželovi k desátému výročí svatby. Dopodrobna jsem naplánovala přídavky, což znamenalo především přenocování v hotelu přímo u moře. Navíc už ve vlaku, v první třídě, láhev šampaňského a dobré občerstvení. A když jsme přijeli: masáž v hotelových lázních, slavnostní romantická večeře a… opojná noc v apartmá s výhledem na moře. Nebudu říkat, že mě to něco stálo, ale už jsme spolu dlouho nebyli!
Przemek si nevzal dovolenou už tři roky, protože se ve firmě pořád dělo něco nesmírně důležitého.
V důsledku toho mu dovolili opustit pracoviště maximálně na jeden den.Neprotestovala jsem, protože to byl koneckonců on, kdo nás z velké části živil, ale mrzelo mě, že jsme na sebe měli tak málo času. Slíbila jsem si, že se o tomto výročním víkendu nerozloučíme ani o píď.
Dal jsem do toho hodně úsilí a srdce Dva dny před cestou jsem měl všechno zapnuté do posledního knoflíku. Letenky jsem měla schované v kabelce, sexy prádlo a šaty zabalené na dně skříně. Zbývalo už jen zajít ke kadeřníkovi a kosmetičce.
Připravovala jsem se snad víc než na vlastní svatbu! Ale cítila jsem se tak vzrušená… Věděla jsem, že tentokrát Przemkův šéf nebude rušit naši manželskou idylku telefonáty – vidím, že je poslední dobou opravdu přetažený,” řekl šéf, když jsem mu nenápadně vysvětlila problém. – Trochu relaxace s manželkou by mu neuškodilo,” dodal a mrkl na mě.
Když jsem se večer vrátil od kadeřníka, Przemek seděl u počítače. Křivě se na mě podíval a já se vyděsila, že není spokojený s výsledkem – Už jsi tam? – S touto otázkou jsem se k němu naklonila, abych ho políbila, ale on udělal úskok.
– Pro koho jste se nechal zavřít? – Zeptal se podezíravým tónem – Proč, líbí se ti to? – Odpověděla jsem otázkou a svůdně se usmála
– Ne, vypadáš staře – odpověděl brutálně. – Kromě toho, pro mě za mě, takhle jsi se ještě nerozjela – vyhrkl a naklonil se nad počítač. Snažila jsem se zabránit slzám. Tohle jsem nečekala!Takhle jsem si manželovu reakci nepředstavovala… Vždyť je to všechno pro něj! Nechtěla jsem se však hádat. Ne den před výletem, do kterého jsem už vložil tolik úsilí a srdce!
Druhý den ráno se Przemek probudil a cítil se trochu neklidně. Dlouho chodil po bytě, nakonec odešel, ale svůj pracovní notebook si nevzal. Nevěděla jsem, co tím myslí, a hned po snídani jsem se vydala do nákupního centra.
Chtěl jsem si vyzvednout tričko s potiskem naší společné fotografie z první manželské dovolené. Měla to být taková milá drobnost k výročí pro Przemka.Když jsem se vrátila, otevřela jsem dveře a… stála jsem tam jako opařená. Nechal mi na stole vzkaz Ložnice vypadala, jako by se jí prohnal hurikán. Oblečení bylo vyházené ze zásuvek, spodní prádlo rozházené na posteli a na podlaze. Nohy se pode mnou podlamovaly.
Zloděj! Ale byt byl přece zamčený! Pro jistotu jsem zkontroloval balkon a okna. Žádné známky násilného vniknutí! Šel jsem do kuchyně a… všechno bylo jasné. Na stole leželo sexy spodní prádlo, které jsem si koupila na cestu.
Červený komplet, doplněný punčochami a novým parfémem. Vedle ní přáníčko. “Zjistit, že máš milence – to je skvělý dárek k desátému výročí svatby. Jsi ubohá.” Podepsán – Przemek – Nevěděla jsem, jestli pláču vzteky, pocitem křivdy, lítostí, nebo proto, že mě takhle ponížil vlastní manžel! Ale plakala jsem dlouho, A pak jsem neměla sílu mu zavolat a vysvětlit, že šlo o obyčejné nedorozumění. Říct mu, jak moc mě zanedbává, protože jediné, na čem mu záleží, je práce, natož kolik odhodlání, peněz a nadějí jsem vložila do zorganizování překvapení pro něj. Položila jsem na stůl lístky na vlak a rezervaci se seznamem atrakcí v hotelu.
“Máš pravdu, jsem ubohá,” napsala jsem na druhou stranu jeho lístku. – Protože jak jinak nazvat ženu, která připraví takové rande pro manžela, který ji zanedbává? Šťastné desáté výročí svatby.” Podepsáno – Marlena – od devíti hodin mi telefon šílel.Przemek mi musel volat snad stokrát. Asi šel domů a uvědomil si, jaký je idiot. Ale já se jen tak omluvit nenechám! Bydlím u přítele. Můžu u ní zůstat, jak dlouho budu chtít. Pokud se k sobě máme s Przemkem vrátit, musí nejprve pochopit, na čem mu v životě opravdu záleží.
