Paul byl vedoucím naší směny. Byl asi o 15 let starší než já. Všimla jsem si, jak se na mě podíval, když jsem se poprvé objevila v práci. Šla jsem pracovat do Ladybird. Na pokladně. Žádný objev, ale vyhovovalo mi to. Práce jako práce, nemám tam žádné velké ambice. Nejdůležitější je udržet se nad vodou, nenechat se deptat všemi těmi, kteří tak strašně tlačí na další peníze.
Faktem je, že je hezké mít hodně peněz. Super a pohodlné, ale ne za každou cenu.Vždycky jsem byl plachý a trochu tichý. Myslím, že Rusové mají přísloví, že “když budeš mlčet, dostaneš se dál”. Pavel byl vedoucím naší směny. Byl asi o patnáct let starší než já. Všimla jsem si, jak se na mě podíval, když jsem se poprvé objevila v práci. My holky takové věci cítíme okamžitě. Nejsem krasavice, ale nejsem ani ošklivá. A Paul mi okamžitě padl do oka.
Dokonce jsem si myslela, že jsem udělala dobře, když jsem vstala dřív a udělala si na sebe trochu víc času než obvykle. Make-up, parádní účes a prosím, byl o mě okamžitý zájem. Vůbec jsem nedala najevo, že jsem tyhle jeho záblesky viděla. Ať se nejdřív trochu unaví. Když jim kořist padne do rukou příliš snadno, méně si nás váží.” – Ach, paní Grazyno, ráda vás vidím. Mám pro vás ještě několik poznámek týkajících se práce. Nebojte se, nic špatného se neděje, ale vždy je dobré nového zaměstnance na začátku poučit, pak jde práce lépe od ruky. Je to tak? – No, ano. Tak kdy si promluvíme? – A kdykoli budeš mít volnou chvilku. I teď. Pokud někam nespěcháte.
Například na schůzku se svým přítelem. – Ne. S přítelem jsme se nedávno rozešli, takže tam můžu jít i teď. O rozchodu jsem trochu lhala. Leszek mi dal kopačky už před rokem a půl, ale co je manažerovi do toho – No, vezmu tě na kafe, jo? Nedaleko je pěkná kavárna…
Elegantně mě pozval do své toyoty a vyrazili jsme. Všimla jsem si dvou kolegů z práce, kteří stáli na zastávce, zírali na nás a ptali se. To bude drbů. A dobře.
Paul neměl o práci co zajímavého říct. Mluvil o sobě a dokonce se mi líbilo, co říkal. Rád cestuje a vždy si vybírá dobré hotely a zajímavá místa. Loni byl na Krétě. Příroda, moře a malé taverny přímo na pláži – Ale samotná pláž je horší než třeba tady v Lazech. Znáte to? Byl jste – ne. Ale v Krynici Morské jsem byl a v Poddąbie, ale to už je dávno. Paweł nás požádal, abychom se v práci oslovovali formálněji, ale v soukromí si můžeme tykat. Také jsem si všiml, že má krásné ruce. Velmi štíhlé, dlouhé prsty a pěstěné nehty. To byla v mém životě novinka. Žádný z mých kluků se o své ruce nestaral a většinou je měl velké jako bochníky chleba. Zajímavé. I jeho oči byly hezké. Modrošedé.
Odvezl mě domů a vůbec se nenamáhal nastoupit. V noci jsem nemohla usnout, jak mi v hlavě vířily myšlenky. Paul, exotické ostrovy a já s lahodným nápojem v ruce u nějakého luxusního bazénu. To je dívčí sen – počkej na mě dnes po práci, ano? – řekl o tři dny později, když mě míjel v době, kdy tam nebyli žádní zákazníci – Nevím, co se děje. Musím to říct, kvůli tobě nemůžu spát, pořád na tebe myslím. Mám tě moc ráda – Paule! Ani já nemůžu usnout bez obrazu tvých očí… – Tady to máš. Prostě jsme na sebe náhodou narazili a všechno nasvědčuje tomu, že jsme si souzeni. Dát se dohromady. Co si o tom myslíte – ano. Já si to myslím také.
A… moc to chci – Ale, Gražino, musím k tobě být naprosto upřímný. Musím, rozumíš? Nemohl bych tě podvádět. Mám ženu – no, vidím, že nosíš prsten – to je pravda. Máme dvě malé děti. Chci, abys věděla, že se od nich nechystám odejít, že ať se mezi námi děje cokoli, vždycky to bude tak nějak mimo, rozumíš – já vím, rozumím.
Bolelo mě to, ale zároveň to na mě udělalo dojem. Paul není sběratel, podvodník. Bere mě vážně a mluví o všem. Jeli jsme ke mně domů a bez jakéhokoli povyku jsme skončili v posteli. Potom se rychle sebral, políbil mě na rozloučenou a odjel domů. Usnula jsem šťastná. Paul byl něžný a dokázal mě vzrušit tak, jako nikdo předtím.
A ty jeho ruce… V práci se při pohledu na nás chichotaly čím dál víc. Bylo mi trochu líto, že jsem Paula nemohla jen tak obejmout. Začala jsem žárlit, kdykoli se zastavil u nějaké jiné dívky. Možná s ní taky chodí – ale jak to myslíš?
Ty přece víš všechno. Uzavřeli jsme dohodu. Mám domov, rodinu, malé děti, které nemohu a nechci opustit. Musíme se chovat diskrétně – Ale rád bych se s vámi pochlubil. Ukázat světu, že jsi moje. Že sis mě vybral pro sebe. Že se milujeme. A máme se rádi? – No, však víte. Nepochybuj o tom. Prostě okolnosti jsou takové, jaké jsou – Tak je změň!
– Gražino, přestaň, prosím! – No vidíš, jsem s tebou, ale musím to skrývat. Mluvil jsi o cestování, ale nebudeš mě moct nikam vzít. To není fér. O pár týdnů později Paul řekl, že chce se mnou odjet – Kam? Na Krétu? Tentokrát ne tak daleko, ale o příštím prodlouženém víkendu můžeme jet k Baltskému moři. A práce? Přeskupil jsem ti povinnosti tak, že budeš mít tři dny volna a já si vezmu den volna na požádání a všechno půjde. A tvoje žena? Něco vymyslím. Byli jsme v Karwii.
Bylo to ještě před sezónou, moc lidí tam nebylo.Byly to zatím nejšťastnější tři dny mého života. Procházeli jsme se po téměř prázdné pláži, pili víno a milovali se, kdykoli se nám zachtělo. Jen jednou, třetí den, jsem to nevydržela. Paul vzal telefon a odešel na terasu. Zavolal samozřejmě své ženě – A co, musíš se přiznat? To nevydrží ani tři dny? To nechci. Miluješ se se mnou a pak jí hned řekneš nějaké lži. Je to nechutné
– Grazyna. Nemůžu jinak. Jsem do toho všeho tak zapletený. Tak zamotaný… že nevím, co mám dělat. – Plakal. Bylo mi ho líto. Také jsem se rozplakala, objala jsem ho a vší silou ho objala. |- Jdi od ní pryč. Jdi pryč. Děti to všechno pochopí, ne teď, ale za chvíli. Neunavujme se, vždyť k opravdovému štěstí není třeba mnoho. Skončili jsme opět v posteli a milovali se, plakali a líbali si slzy. A pak jsme naházeli věci do auta a smutně a mlčky odjeli zpátky. Nedlouho poté mi Paul řekl, že se rozhodl. Opustí svou ženu. Smůla. Co se má stát, to se stane. Má byt po svém strýci. Jmenuje nájemníky, zrenovuje ho a my tam budeme pro začátek bydlet
– Dá ti rozvod? Rozvede. Už jsme spolu mluvili. Všechno uhodla. Za nic by se nebránila a já ho políbila a cítila se šťastná. A přesto to udělal. Pro mě. To je skutečný důkaz jeho náklonnosti. Pak už to šlo jako po másle nebo spíš jako na horské dráze. Paul se odstěhoval od své ženy a nastěhoval se ke mně, do mého domku, a v té době rekonstruoval byt svého strýce. Byl plný nadšení
– Kde jsi byl? Volal jsem. Dokonce jsem chtěla volat policii, protože jsem se bála, že se ti něco stalo. – Aha, byla jsem tam, kde jsem byla, no, měla jsem sraz s kamarády a nějak se to protáhlo. A trochu jsme popíjeli, to jsi nemohl dostat? Já nevím, asi se mi ztratil mobil v tašce a v hospodě byl hluk… – Dobře. To je jedno. Nejdůležitější je, že jste. Teď se umyj a jdi spát. Ale teď, řekl jako dítěti. Správně. Jsem přece dítě. Ztracené dítě.Jak mu mám říct, že se už několik dní vídám s Olafem? Ten úžasný, úžasný Olaf, který si mě chce vzít a který je do mě blázen. A nemá ženu a děti.