Už několik let jsem v důchodu.Bydlím s manželem ve vlastním bungalovu a vlastně si nemám na co stěžovat, protože nám všechno klape. Mám dvě sestry, jednu o tři roky starší a druhou o dva roky mladší. Sestry jsou nyní také v důchodu. Halina a Zosia žijí blízko sebe a já bydlím ve vesnici vzdálené 100 km od nich. Nedávno se stalo něco, co nás rozhádalo.
Donedávna šlo všechno velmi dobře. Moje starší sestra mě několikrát do roka navštěvovala a náš život s manželem probíhal velmi dobře. Bydlíme blízko velkého města, ve vlastním prostorném domě a můj manžel vede vlastní firmu. Když nás Halina navštívila, hostili jsme ji, jak nejlépe jsme mohli.Dávali jsme jí peníze na letenky a vždycky jsme ji obdarovávali.
Sophie k nám jezdila na návštěvu jednou ročně, někdy i dvakrát, se svým partnerem a také ji hostili, jak jen to šlo.
Někdy jsme se sešli u mě, abychom společně přivítali Nový rok, a někdy se mi podařilo jet k sestrám, i když to nebylo tak snadné, protože jsem musel požádat někoho z naší vesnice, aby se postaral o hospodářství.
Před dvěma lety odjela Halina po prázdninách strávených se mnou na dovolenou. Její mladší sestra byla v té době v okolí se svým partnerem za obchodem a rozhodla se mě cestou zpět navštívit. Čekal jsem na ně s připraveným občerstvením a obědem. Nakonec dorazili. Když však do domu vstoupili se zpožděním, okamžitě jsem pocítil napětí.
Rozhodla jsem se zeptat sestry, co se děje. Ukázalo se, že její partner se na nás urazil, protože jsme ho nepozdravili slavnostněji. Samozřejmě jsem o tom nemlčel a také jsem se ozval. Řekl jsem sestře, že jsme se snažili, jak nejlépe jsme mohli, a že kamarádčina nelibost na ni nevrhá dobré světlo.Mohly jsme si o tom dlouho povídat. Během rozhovoru mi sestra řekla, že Halina jí v závěti odkázala majetek. Bylo to logické, protože Halina neměla děti ani manžela, takže já a Sofie jsme byly jediné dědičky. Předmětem dědictví byl dvoupokojový byt. Jak se však ukázalo, Halina sepsala závěť před dvěma lety a dosud mi nic neřekla.
Nejsem chudý člověk.S manželem máme tolik, kolik vyděláme, a obecně její dědictví nepotřebuji. Trochu mě to však pobouřilo; moje mladší sestra má dceru ve věku 35 let, ale není vdaná a nemá děti.
Možná Sophie žárlila, že si žiji dobře a že se daří i mým dětem a vnoučatům?Ale jak můžete závidět vlastní sestře?To je jen moje domněnka: se Sophií jsme se rozešly ve velmi chladné atmosféře a Halina se mnou také přestala mluvit.
Dřív jsme spolu mluvily skoro každý den přes instant messaging, ale teď si píšeme, voláme a zůstáváme bez odpovědi.
Nemám tyhle situace ráda. Vím, že jsem neudělala nic špatného, nikdy jsem si nic nenárokovala a vlastní sestry by se ke mně takhle chovat neměly.
Dva roky jsem je neviděla. Samozřejmě mi chybí, ale stále nechápu jejich chování.Velmi mě mrzí, že v našem stáří místo toho, abychom se sblížili, vznikla taková rozdělující situace.