Svého dnes již bývalého manžela jsem si vzala poměrně pozdě a se značným věkovým rozdílem. Mně bylo 36 let a jemu 27. Tomuto rozdílu jsme nevěnovali pozornost, protože jsme do sebe byli bláznivě zamilovaní. Manžel pracoval a hodně vydělával, a když se narodila dvojčata, začal nám každý týden dávat 1 000 liber na různé výdaje. Já jsem s návratem do práce nespěchala.
Holčičky rostly a s nimi rostly i jejich potřeby. Manžel nám začal nechávat 1300 liber týdně, ale doma byl jen zřídka… V jednu chvíli jsem si začala všímat, že přibírám na váze. Když jsem stoupla na váhu, nevěřila jsem vlastním očím. Za rok a půl jsem přibrala 15 kilo, aniž bych si toho všimla. Pak jsem si uvědomila, že je to proto, že jsem si veškerý stres odbourávala pojídáním sladkostí.
Pak mi bylo jasné, proč manžel chodí domů pozdě, jen aby se vyspal. Ne, nespal se mnou. V noci si bral deku a chodil spát do obýváku s tím, že nás nechce budit, když si jde zakouřit. Jednoho dne jsem vešla do kuchyně právě ve chvíli, kdy manžel nechával na stole jako každý týden své týdenní kapesné. Pak jsem se ho zeptala, kolik vydělává.
Bylo to poprvé, co jsem mu položil takovou otázku, a on odpověděl otázkou, zda peníze, které nám nechává, nestačí. Položil na stůl 1 500 liber a odešel.
Chvíli jsem si myslela, že mi manžel tímto způsobem vyjadřuje lásku, ale o tři měsíce později nás prostě opustil a začal nám dávat 1 500 liber, ale ne každý týden, ale každý měsíc.Řekl, že kdyby nebylo dětí, nedal by mi ani halíř a dodal, že když zažádám o alimenty a on začne platit 1/3 svého platu, nebudu mít celkem ani těch 1500 zlotých, protože má nejnižší plat na smlouvu a práci na poloviční úvazek.
Rozhodla jsem se dát děti do jeslí a vrátit se do práce. Nevím, jestli mě přijmou, nebo si budu muset najít jinou práci, ale nemám v úmyslu se před bývalým manželem ponižovat. A o výživné si zásadně zažádám a na bezstarostný život svých dcer si vydělám sama.
