“Rodina se nevyjadřuje k tomu, že jsem Milku pozval k sobě domů. Všichni jsou pořád milí; možná si myslí, že když Tom upadl v mou nemilost, má někdo z nich šanci v mém bytě. Ale já mám úplně jiný plán. Počkám si však na vhodnou chvíli, abych ho odhalil.” Dvě děti, pět vnoučat a jeden byt.
A pak jsem tu já, blížící se osmasedmdesátce, i když podle mého názoru to není nějak zvlášť pokročilý věk. Alespoň se stále cítím skvěle. Ale rodina ví, o čem mluví, a už nějakou dobu jsem si všiml, že se mě snaží zeptat, co budu dělat se svými třemi pokoji v měšťanském domě s výhledem na řeku.
Dcera Joasia mi dokonce nabídla, že mi domluví schůzku u notáře, abychom to “vyřešili”, syn Grzegorz se najednou začal zajímat a chce se ujistit, že byt není zadlužený. Tvůj otec vždycky platil všechny dluhy včas a já s tím také nemám problém,” odpověděl jsem.
Své děti znám velmi dobře a vím, co se jim honí hlavou.Joasia má tři dcery a Grzesiek dva syny a navíc druhou ženu, která ráda utrácí peníze. Všechna vnoučata jsou dospělá, ale jen nejstarší vnučka má vlastní byt, ostatní už nejspíš v duchu rekonstruují a zařizují můj byt. Celkově se mi nejvíc líbil Tom Nedávno se mě sestřenice, babička devíti dospělých vnoučat, zeptala, komu odkážu majetek.
“Vlastně nemám tušení,” odpověděl jsem upřímně.
– Vždyť jsem ještě naživu! Proč přemýšlet, co bude s mým bytem, až zemřu?Ať to řeší právníci,” zavrtěla nesouhlasně hlavou Krysia a vyprávěla mi o několika případech, kdy absence závěti pro staršího nebo starší členku rodiny vedla k rodinným rozkolům, soudním tahanicím a mnoha nepříjemným událostem.
– Měla by sis vybrat jednu z nich, Miro,” poradila mu.
– Které ze svých vnoučat máš nejraději? Které z nich se o vás nejvíce stará? Přemýšlel jsem o tom a – uvědomil jsem si, že upřímná odpověď by měla znít “žádné”.S mými dětmi a vnoučaty to bylo podobné. Ano, slušní, zdvořilí, pomohli mi, když jsem o to požádala, ale ani pro jednoho z nich jsem se necítila jako někdo důležitý. Samozřejmě jsem nemohla očekávat, že se budou starat o starou ženu, protože každý z nich měl své vlastní problémy. Anna se snažila mít s manželem dítě, její sestry studovaly.
Filip, můj pětadvacetiletý vnuk, uvažoval o emigraci do Německa a jeho o dva roky mladší bratr Tomek… Ani jsem pořádně nevěděla, co dělá. Možná kdybych si opravdu měla vybrat oblíbeného příbuzného, vybrala bych si Tomka. Byl to vždycky takový okouzlující rošťák – propadal ze školy, nechával se chytat za záškoláctví, plížil se rodičům po nocích a rozbíjel otcovo auto, ale jak mě dokázal rozesmát!
Vždycky byl tak laskavý, výřečný, jako kotě, které člověku vleze na klín a hned zažene všechny starosti a problémy.
Vyprávěla jsem o něm Krysii, když jsme se znovu setkaly. Že on je ten, pro koho bych si nechala byt, kdybych si měla někoho vybrat. – Je to ten hezký? Ten blonďák s hnědýma očima?- ujistila se. – Nedávno jsem ho viděla na poště. Mohl by hrát v reklamě! Dívka ve výloze se za ním málem rozběhla, tak moc ji okouzlil. Tak jsem začala vážně uvažovat o tom, že Tomovi ten byt zachráním. Všechny ostatní děti byly “domluvené”. Děvčata studovala dobré obory, nejstarší měla manžela a Filip byl prý už v tak mladém věku vyhledávaným počítačovým specialistou a nemusel se bát o svůj budoucí plat.
Zavolala jsem Tomovi a požádala ho, aby mi přišel pomoci zbavit se starého nábytku. Byla to dobrá záminka, jestli se vnuk objeví, nebo si vymyslí nějakou výmluvu. Tomcio byl ale hodný kluk a přišel nejen se širokým úsměvem a energií vynášet skříně, ale i s kamarádem na pomoc. – To je Olek, babi – představil mi druhého kluka.
– Ukázala jsem jim starý stůl po zesnulém manželovi a opuštěný gauč, který jen zabíral místo. A když je přestěhovali pod kůlnu, požádala jsem Tomka, aby se mnou zůstal sám, protože jsem si s ním chtěla promluvit. – Tak jo, jdu,” řekl Olek a dodal a mrkl na Tomka: “Nezapomeň zavolat Milce!
To samozřejmě upoutalo mou pozornost.Chtěl jsem vědět, kdo je Milka – je to Olekova sestra – přiznal jeho vnuk – Milena. Tak nějak, jako nedávno… no, moje přítelkyně – Ach, to je skvělá zpráva!Moc se mi líbilo, že si můj vnuk našel přítelkyni!Teď dávalo ještě větší smysl předepsat mu byt a já už jsem si byla jistá svým rozhodnutím.Tom byl mým slibem překvapen a já viděl, že to překvapení myslí upřímně: opravdu mi přišel pomoci z dobrého srdce, nebyl vypočítavý jako jeho otec a teta – Tak kdy se s tou tvou Milkou setkám, vnuku? – Zeptal jsem se: Jak by mohl opustit tak milou dívku? Přišel s ní o týden později.
Krásná dívka, která se na Toma dívala jako na nějakého svatého. Až mě napadlo, že ta dívka je pro něj příliš dobrá. Pracovala ve velkoobchodě s kosmetikou, žila s mámou, nevlastním tátou a dvěma mladšími sourozenci, nemalovala se, což se mi líbilo, a zajímala se o knihy na mé poličce. Z doslechu jsem jí nabídl, že jí půjčím vybrané dvě, a viděl jsem, jakou jí to udělalo radost. Bohužel jsem krátce nato chytil nějakou infekci a naše návštěva u notáře se protáhla. Zajímavé je, že to byla Milena, kdo se u nás zastavoval nejčastěji.
Tom dostal novou práci, což mě potěšilo, a všichni ostatní měli nějaké výmluvy, což mě vlastně netrápilo, protože to znamenalo, že jsem si svého dědice vybral dobře. Očima jsem se už viděl na jeho svatbě s Milkou, ale mezi mladými to nevypadalo tak růžově. Dívka naznačila, že se jim nedaří a že se s ní Tom možná bude chtít rozejít. A pak se objevila zpráva, že Milena je těhotná.Okamžitě jsem zavolal vnuka “k výslechu”. Nabídl jsem mu, že mu dám peníze na rychlou svatbu, dokud se Milka ještě vejde do šatů. A řekla jsem mu, ať se objedná u notáře. – Babi, ale my se brát nebudeme… – Tomcio se zavrtěl a mně došel dech.
– Ale jak to myslíš? Budeš otcem! – Já vím, ale my jsme se vlastně rozešli před třemi týdny. A teď mi řekla, že je těhotná. Jistě, dítě zaregistrujeme a já jí dám peníze, ale… no… mám jinou přítelkyni. Milka to ví, ta nemá žádné problémy.
Najednou jsem viděla svého Toma takového, jaký byl celé dětství: vyhýbal se škole a povinnostem, plížil se z domu, lhal matce přímo do očí a pak si všechno vynahrazoval odzbrojujícím úsměvem a pevným objetím.Ano, byl roztomilý, ale to nic neměnilo na tom, že nehodlal převzít odpovědnost za své činy.Takový byl vždycky a já si najednou uvědomila, že tentokrát mi zlomil srdce. Protože jsem opravdu chtěla věřit, že je to hodný kluk, vsadila jsem na něj, vybrala jsem si ho z celé rodiny.
Ale nemohla jsem mu předepsat byt a věděla jsem, že můj syn a snacha mají z Milčina těhotenství velké obavy. Snažili se Toma přesvědčit, aby se oženil s dívkou, která ho stále milovala, ale nebylo to nic platné. Stál si za svým, protože už měl novou lásku a nechtěl si “zničit život”.Když už bylo zcela jasné, že ho nikdo neovlivní, aby své rozhodnutí změnil, Milka za mnou náhodou přišla.
Chtěla vrátit knihy.Vřele jsem ji přivítal a dal jí večeři. Viděl jsem, že je úplně zdrcená, a styděl jsem se za svého vnuka – A vaši rodiče, jak na tu zprávu reagovali?
– Zeptal jsem se – Máma to ví, nevlastní táta ne – zašeptala utrápeně. – Nevíme, jak mu to říct… Už dávno chtěl, abych se odstěhovala, protože dům je stísněný. Pořád se mě ptal, kdy si něco pronajmu. A teď nevím… Nevím, jak mu to říct… Máma se bojí, já se bojím taky… Pak jsem se rozhodla. Jak jsem později řekla Krysii, bylo to nejjednodušší rozhodnutí v mém životě – Miláčku, porodíš mi první pravnouče – řekla jsem vřele. – Můžeš žít se mnou. Mám tři pokoje, takže dítě může mít i vlastní pokoj.
Milka si zakryla ústa rukou a podívala se na mě, zadržujíc pláč. Ale nemusela. Nechala jsem ji plakat a objímat mě.O několik dní později přinesla své věci zpět. Ještě že kluci vytáhli starý nábytek, protože jsme pro ni měli kam dát postel a komodu.
Dětská postýlka se teprve bude kupovat. Milena trvá na tom, že se se mnou podělí o všechny náklady, ale já jí říkám, ať šetří, protože dítě je výdaj a bude co kupovat. Rodina nijak nekomentuje, že jsem ji pozvala k sobě domů. Všichni jsou pořád milí; možná si myslí, že když Tom upadl v mou nemilost, má někdo z nich šanci dědit. Ale já mám jiný plán. Byt zdědí můj pravnuk (už teď víme, že to bude kluk).
A od mé smrti až do jeho plnoletosti jej bude spravovat jeho matka. Tak jsem se rozhodl, ale je tu i druhá strana mince. Rozhodl jsem se totiž také, že budu žít co nejdéle, abych mohl sledovat, jak roste moje pravnouče!
