Ráno jsem spěchal do práce. V autobuse nebylo místo, tak jsem stál na rohu a držel se zábradlí, abych nespadl, když se otočil. Ten den tam bylo hodně důchodců. Seděli v malých skupinkách a diskutovali o politice. Na jedné zastávce nastoupila do vozu těhotná žena. Byla bledá a sotva stála na nohou.
Měla tak velké břicho, že i člověk velmi vzdálený porodnictví mohl poznat, že čeká dvojčata nebo dokonce trojčata. Obvykle se v takových situacích vždycky najde někdo, kdo uvolní místo, ale tady už byla všechna místa prakticky obsazená důchodci. A dívka byla opravdu unavená. Řidič si jí všiml. Požádal muže sedícího vedle něj, aby ženě uvolnil místo. Muži bylo asi padesát let a s nelibostí vstal.
Řidič se začal mladé matky vyptávat, jak se cítí: – Myslím, že mám porodní bolesti. – “Proč jste nezavolala záchranku?” – “Pokusila jsem se o to, ale v panice mi telefon vyklouzl z rukou, upadl a rozbil se. Manžel je na služební cestě, tak jsem si myslela, že se tam dostanu autobusem. -Musíte se urychleně dostat do nemocnice!
Řidič se cestujícím omluvil a odjel z trasy k nejbližšímu polárnímu domu. Nikdo z cestujících nic nenamítal. Naopak, jeho jednání mě potěšilo.
