Jako matka dvou dcer, které jsou nyní vdané a žijí odděleně ode mě, jsem byla vždy ráda sama. Když se moje druhá dcera před čtyřmi lety vdala a opustila mě, velmi se mi ulevilo. Stala jsem se sama sobě ženou v domácnosti a sama jsem rozhodovala, co budu vařit, kdy a jak budu uklízet a co budu dělat ve volném čase. Nikdy jsem se necítila osamělá, vždycky jsem si našla něco, co jsem mohla dělat sama.
Čtu knihy, dívám se na filmy, chodím na procházky nebo sedím hodiny u okna, piju čaj a přemýšlím o všem možném. Nyní, v 59 letech, mám tři vnoučata – dva syny od nejstarší dcery a novorozenou dceru od nejmladší. Obě mé dcery mají skvělé manžele, žijí dobře a zabezpečují své rodiny. Ale když se dcery vdaly, hned jsem jim řekla, aby se mnou jako s pečovatelkou o vnoučata nepočítaly. Dala jsem jim jasně najevo, že se chůvou nestanu ani na stará kolena – mám vlastní firmu a také osobní život.
Začala jsem chodit s jedním mužem a ten mě často bere na procházky. “Dřív jsem si kvůli dcerám nepřipouštěla žádné vztahy, veškerou pozornost a čas jsem věnovala dětem,” řekla jsem v rozhovoru s kamarádkou, “do výchovy dcer jsem vložila spoustu úsilí a ze strany manžela nebyla vůbec žádná pomoc. Všechno jsem dělala sama.
Teď chci žít pro sebe a užívat si života i ve stáří. Moje nejstarší dcera mi nedávno řekla, že chce jít do práce, ale nemůže najít chůvu pro svého mladšího syna.
Navrhla mi, abych dala v práci výpověď a starala se o něj. Odmítl jsem s vysvětlením, že mám svůj vlastní život a nemohu být zodpovědný za její děti. Nedovolím svým vnoučatům, aby ke mně chodila v noci, a nechci jim dělat chůvu.
Chápu, že dcery mohou v budoucnu potřebovat mou pomoc, ale teď musím žít sama pro sebe. Moje nejstarší dcera si myslí, že jsem špatná babička, protože nepeču palačinky, neokopávám zahradu a nestarám se o její děti. Ale já si myslím, že je od ní sobecké očekávat, že tyto věci budu dělat já. Chci věřit, že mě dcery v průběhu let pochopí a podpoří mou touhu po klidu s nimi ve stáří.
