Jmenuji se Olesya, můj manžel se jmenuje Volodymyr, seznámili jsme se, zamilovali se, vzali se a rozhodli se, že potřebujeme byt, proč bychom platili nájem mému strýci, když si můžeme koupit byt s hypotékou a platit za vlastní bydlení.
Tak jsme to udělali, ale neměli jsme dost peněz na akontaci, tak jsme se rozhodli, že se obrátíme na rodiče, a moji rodiče nám dali tolik peněz, kolik mohli, a Světlana Petrovna, tak se jmenuje manželova matka, řekla, že prodá daču a dá nám peníze, a to udělala.
Opravy jsme dělali vlastníma rukama, otec nám pomáhal, byl stavitel, a když byly opravy hotové, nastěhovali jsme se do bytu, naše radost byla ohromná. Ale jednoho dne mi tchyně zavolala, že přijede, myslela jsem, že je na návštěvě, dala jsem do trouby kachnu, ale nebyla tam. Tchyně přijela s kufry a řekla, že i ona má nárok na tento byt, protože prodala svou daču a dala nám peníze, a teď bude bydlet v tomto bytě s námi.
Nemohla jsem si pomoct, ale řekla jsem si, dobře, ať tu bydlí, ale hluboce jsem se mýlila. Večer jsem připravovala večeři na zítřek, protože když jsem přišla z práce, neměla jsem sílu ani na jídlo, natož na vaření.
A teď jsem si všimla, že když přijdu domů, nenajdu žádné uvařené jídlo, začnu se ptát, tchyně hned začne křičet, že je mi jí líto, že dělám na talíři nějakou burdu, a to se dělo skoro každý den. Pak jsem si začala všímat, že se mi hrabe v osobních věcech, a když jsem jí to řekla, slyšela jsem v odpověď jen to, že v takovém prádle podvádím manžela a že se brzy rozejdeme a byt bude muset být společný.
Už jsem to nevydržela, řekla jsem manželovi, že mě to mrzí, děti zatím nemáme, tak ať žije. Jednoho dne jsem nešla do práce, předem jsem si koupila zámek, zavolala zámečníka a sedla si a čekala, až tchyně odejde z domu. Jakmile odešla, hned jsem šla se zámečníkem do bytu, posbírala její věci, dala je za dveře a poslala manželovi esemesku, že jestli chce se mnou žít, musí si vybrat buď mě, nebo jeho matku.
Tchyně přišla do vchodu, viděla její věci, zavolala synovi, začala ho poučovat o životě, že jsem špatná manželka, že se musíme rozvést.
Neslyšela jsem, co jí syn řekl, ale jeho odpověď se jí zjevně nelíbila. “Manžel mi zavolal a řekl, že mě miluje a chce se mnou žít, ale jeho matka se vrací do svého bytu. Uplynul čas, teď máme syna, tchyně s námi nekomunikuje, podala žalobu, chce se soudit o část bytu. Vova jí řekl, že pokud nestáhne výpověď, nebude s ní komunikovat vůbec, ale tchýně o synovi nechce slyšet.
Moji rodiče si po zhodnocení situace vzali půjčku a dali nám částku, kterou tchyně přidávala k našim, a my jsme jí peníze předali před svědky.
Manžel se svou matkou nekomunikuje a já s tchyní také ne. Není to tak dávno, co těžce onemocněla, volali nám z ambulance, lékařka chtěla mluvit s příbuznými pacientky, ale manžel odmítl přijít, bylo mi jí líto, ale do jejich vztahu se nevměšuji. tchyně zasela vítr a teď sklízí bouři, ale nejhorší je, že nic nepochopila, což je škoda, a tak jsem se rozhodla, že se s ní budu stýkat, protože je to pro mě velká škoda.
