Rád bych vám vyprávěl svůj příběh. Je mi 23 let a mé matce je 38 let. A proto jsem se narodil tak brzy!

Moji rodiče spolu začali chodit, když bylo mámě 15 a tátovi právě 18 let. Byli do sebe zamilovaní a jejich láska vyústila v matčino těhotenství. Moje matka se to dozvěděla, když už byla ve čtvrtém měsíci těhotenství. Pravděpodobně tehdy nebylo zvykem sledovat pravidelnost cyklu. Takže moje matka byla v deváté třídě, když zjistila, že je těhotná. A dozvěděla se to při lékařské prohlídce. Samozřejmě to nečekala a nebyla na to připravena. Bylo to v roce 1995, a jak si umíte představit, tehdy společnost spíše odsuzovala předčasné těhotenství. Ale moje matka našla sílu říct o tom mému otci. Nevím, jak otec reagoval, ale výsledek byl stejný – narodil jsem se.

Přestože mému otci bylo v té době osmnáct let, nebál se a neutíkal před zodpovědností. Začali žít s rodiči mé matky. Táta si našel práci. Jediné, čeho lituji, je, že nemohli jít na univerzitu. Když jsem chodila do školky, mamince bylo osmnáct a s tátou se vzali. Uplynuly roky. Začal jsem chodit do školy. Přestože moji rodiče byli velmi mladí, navzdory všem obtížím mi poskytli šťastné dětství. Nikdy jsem je neviděl hádat se.

Se všemi prarodiči jsem si povídal a často jsem u nich přespával. Když mi bylo patnáct, začaly jsme se s matkou dělit o všechna ženská tajemství. Byly jsme jako kamarádky. Věděla o mé první lásce, o mých zklamáních a dávala mi cenné rady. Po škole jsem nastoupila na lékařskou fakultu a studuji tam dodnes.

Zatím nejsem ženatý a nemám žádné děti. Moji rodiče jsou stále spolu a mají se velmi rádi. Mám své rodiče moc ráda, jsem na ně hrdá a jsem jim vděčná za život, který mi dali, za šťastné dětství a za hezké vzpomínky, které mám. Jsem ráda, že díky malému věkovému rozdílu byli máma a táta jako kamarádi. Mnoho lidí mé rodiče odsuzovalo. A já si čas od času kladu otázku: Záleží na věku? Vždyť věk je jen číslo.

Důležitější je to, co máte v hlavě. Mnozí dospělí se často chovají dětinsky, utíkají před zodpovědností a nerespektují se. Můžete dlouho žít pro vlastní potěšení, chodit na večírky, trávit čas s přáteli. Je však otázkou, zda vás to osobně činí šťastnými. Loni měli moji rodiče výročí. Oslavili porcelánovou svatbu – 20 let. A chci říct, že jsou pro mě vzorem. Jsou mým vzorem. Mám je moc ráda!

 

Related Posts