Do rodiny svého syna jsem investoval všechny své peníze a čas, ale nedávno se o sobě dozvěděli takové věci, že už nechci slyšet jejich jméno.

Tak se stalo, že rodina mého syna žila vždy se mnou. Líbilo se mi, že jsme žili jako velká a semknutá rodina. Se snachou jsme se nikdy nehádaly, naopak jsme si pomáhaly a naslouchaly názorům druhé strany.

Můj syn a snacha mají tři děti. Vždy jsem jim s nimi pomáhala. Někdy za mnou chodil personál nemocnice se snachou, aby se o dítě postaral. Všichni nosili do domu peníze. Nikdy jsme je nerozdělovali ani nepočítali, kdo přinesl víc. Kvůli neustálému shonu jsem chtěl jít co nejdříve do důchodu.

Když se tak konečně stalo, všechny domácí práce spadly na mě a já z toho měla radost. Ráno jsem vstávala, připravovala snídani pro snachu a syna, posílala je do práce a pak se věnovala vnoučatům. Pořád bylo co dělat a já měla hodinový rozvrh, protože jsem musela vozit děti na kroužky nebo z kroužků. Moje štěstí netrvalo věčně: jednoho dne mi přišla textová zpráva od syna. Zřejmě nebyla určena mně.

“Nejenže se o mě matka musí starat, ale ještě musí kupovat léky.” Po přečtení této věty se mi zhroutil svět. Nečekala jsem, že by si o mně mohl myslet něco takového můj vlastní syn. Dávala jsem jim celý svůj důchod, starala se o děti, dělala všechno kolem domu, a on měl o mně takové mínění.

Dostávám některé léky zdarma, je to výhoda, kterou máme pro důchodce. Po rozhovoru se synem jsem mu řekl, že mu odpouštím. Ale všechno ve mně se smrsklo. Už jsem s nimi nemohla žít. Sbalila jsem si věci a přestěhovala se do pronajatého bytu. Stál jsem před otázkou, jak budu žít ze svého důchodu. Koneckonců, celý můj důchod byl utracen za pronájem bytu. Rozhodla jsem se vyfotit několik svých batikovaných prací. Malování na látky bylo vždy mým koníčkem a byla jsem v něm velmi dobrá. Požádala jsem své bývalé kolegy, aby mi udělali reklamu ústním podáním.

Po nějaké době jsem získal první klienty. Peníze byly samozřejmě malé, ale dalo se z nich žít. Když se o mé práci dozvěděli někteří sousedé, požádali mě, abych naučila jejich dcery tomuto umění. Tak jsem získala své první žáky. Teď si žiju dobře, po synovi nechci ani halíř. Ať je rád, že mu nesedím na krku.

Related Posts