Potenciálně nejlepší den Innina života se změnil v noční můru a není to tak předvídatelné, jak by se mohlo zdát. Innin přítel Léňa ji požádal o ruku před zraky všech jejích příbuzných, a když příbuzní odešli, chlapík své nevěstě řekl: “Tenhle prsten máš nosit ty, takže polovinu jsem zaplatil sám a druhou polovinu musíš zaplatit ty.” – Počkat, cože? To je zásnubní prsten.
O čem to mluvíš?” Inna nevěřila vlastním uším. Myslela si, že Léňa žertuje, ale jeho tvář byla naprosto vážná. “Vždyť ten prsten budeš nosit ty, ne já! Proč bych za něj měla platit já?” Chlapík byl rozhořčený: “Je to tvůj prsten, je to tvoje zodpovědnost.”
“Dobře, Leno, budu o tvé nabídce přemýšlet!” Inna odpověděla neurvale. “Který?” “Oba!” “Tak si pospěš, nemáš moc času, přesněji 24 hodin. Prsten jsem koupila od kamaráda, říkal, že ho můžu do jednoho dne vrátit.”
– “Aha, takže ty už máš všechno zařízené?” Inna se na snoubence výhružně podívala, “když jde o to, aby ses předváděl před rodinou, jsi v první řadě, ale když jde o to, abys zaplatil za prsten svého milého, zmizíš.”
– Hlupáčku, dělám to pro tebe, aby ti všichni záviděli, že máš zlatého manžela, ale ty to nechápeš. – “A tvoje rodina si uvědomí, že ten prsten je falešný,” přerušila ho Inna. “Koupím jiný, levnější,” odpověděl pyšně Léňa.
“Ale oni si té záměny všimnou,” trvala na svém Inna. “Znám chlapy, kteří vyrábějí přesné kopie drahých šperků, všechno mají pod kontrolou. S tím si Inna naházela pár věcí do batohu a vydala se k mámě.
Matce všechno řekla a ta začala naléhat, aby její dcera toho lakomce opustila a už se o něm nikdy nezmiňovala. Jenže lidé nejsou roboti…
Inna toho lakomce miluje, ale zároveň ví, že se takhle choval už v té nejromantičtější fázi, takže by od něj v budoucnu neměla čekat nic přiměřeného.
