Ve svých 59 letech jsem se seznámila s mužem, který mě velmi brzy požádal o společný život. Byla jsem asi 15 let rozvedená a nikdy jsem neměla vážný vztah, takže jsem zvážila všechna pro a proti a rozhodla se to zkusit. Na první pohled byl muž velmi slušný a čistý. Promluvili jsme si a došli k závěru, že je lepší žít na mém území. Tak jsme začali společný život. Zpočátku bylo všechno jako v pohádce a pak začal horor.
Jelikož jsem pracovala v továrně, měla jsem poměrně nabitý program. Můj “milý” byl sám sobě šéfem, vstával, kdy chtěl, odcházel z domova a vracel se, kdy se mu to hodilo. O víkendech jsem to byla vždycky já, kdo se staral o to a o úklid. V neděli jsem vařila jídlo na celý týden, přišla jsem domů vyčerpaná z práce a ve dřezu bylo spousta špinavých příborů a talířů. Když jsem měla nějaké připomínky, okamžitě se začal urážet. Celkově jsem začala víc mlčet.
Jednou jsem ho požádala o pomoc: potřebovala jsem, aby umyl okna, ale on odmítl s tím, že je to čistě ženská záležitost. Jednoho dne jsem přišla domů a měla jsem dojem, že je doma uklizeno. Zdálo se to tak jen na první pohled, protože dokázal vysát a utřít prach jen na místech, která jsou vidět. Některé ženy mě možná odsoudí a řeknou, že toho po něm chci příliš, ale v poslední době jsem si začala uvědomovat, že ho vůbec nepotřebuji.
A k čemu? Zajišťuji se sama, chodím do práce, vařím, uklízím, nakupuji potraviny. Stala jsem se pro něj velmi “pohodlnou”. Je mnohem lepší být jiný. Jednoho dne jsem to prostě už nevydržela a řekla mu všechno, co se mi nahromadilo.
Hádejte, co mi na to řekl? Klidně řekl, že tohle není jeho domov a on je tu jen host! A kupovat něco do domu se nechystá: měla bych o tom přemýšlet výhradně já! Takhle jsem s manželem žila čtrnáct dní. Teď už toho mám dost na celý život! Myslíte si, že bylo správné, aby se žena s takovým mužem rozešla?
