Ráda jsem chodila ven s manželem. Ušetřilo to čas i peníze a já se nemusela starat o vaření a hostitelství. Jedním z těchto “cílů” byla i moje švagrová. Vždycky nás ráda hostila a nikdy ji neomrzelo vařit pro všechny. Ale letos to bylo jiné. Švagrová mě požádala, abych na Vánoce připravila nějaká jídla, a dokonce tímto úkolem pověřila i svou dceru a další příbuzné, kteří byli také pozváni.
Tvářila jsem se, že to chápu, a souhlasila jsem, ale samozřejmě jsem nehodlala nic vařit. V den oslavy jsme s manželem šli koupit šampaňské a cukroví pro děti a pak jsme se vydali k synovi domů. Zavolala jsem snaše, abych se zeptala na přípravy, a překvapilo mě, že Oksana nic nepřipravila. Navíc mě zarazilo, že požádala všechny hosty, aby něco přinesli na stůl. Polina, moje dcera, byla také pobouřená, když jsem jí o tom řekla.
Přesto jsme se rozhodli syna navštívit. Když jsme dorazili, zjistili jsme, že ostatní hosté nepřinesli žádné jídlo a na stole bylo jen několik talířů. Nemohli jsme zůstat dlouho a cestou domů si manžel neustále stěžoval, že se málo najedl. Rozhodli jsme se, že k synovi, snaše a její rodině už jezdit nebudeme a najdeme si novou společnost, se kterou budeme trávit dovolenou.
