Jednoho dne mě můj syn Nazar představil Anně, jeho budoucí ženě. Jako postgraduální specialista a profesor jsem byl ohromen jejími špinavými nehty a hrubými rukama. V tu chvíli jsem jen přemýšlel o sobě: “Jaké štěstí, že moje pozdní manželka to nevidí.” Nazar trval na tom, aby Anna zůstala s námi až do svatby, navzdory mým námitkám.
Vytáhla domácí koláče a džem z roztrhaného obalu, kontaminovala můj oblíbený ubrus. Po chvíli se Nazar začal vynivat a jít celou noc. Jednou večer mi znlakaná Anna řekla, že je vagína, ale Nazar jí oznámil, že chce studovat rozdělení. Řekl jsem jí, aby se vrátila tam, odkud přišla. Od toho dne uplynulo 8 let, mé zdraví se zhoršilo a Nazar, jako vždy lhostejný k Roryovi někoho jiného, mě poslal do domu pro starší lidi.
Jednou mi bylo řečeno, že na mě čeká návštěvník. Byla to Anna. Nazar jí jednou vyprávěl o mém stavu. Chtěla, aby její syn znal svého dědečka. A tak přivedla svého syna Ivana, který byl přesnou kopií Nazara. Setkání s Ivanem mě přivedlo k SL. Povídali jsme si několik hodin. Anna mluvila o svých obtížích a já jsem sdílela své zklamání v mém synovi, kterého jsem kdysi zbožňoval.
“Anno, musím se ti omluvit,” přiznala jsem. Mýlil jsem se na tobě. O člověku by nemělo být posuzováno podle vzdělání, ale podle laskavosti a upřímnosti. Pak Anna udělala nabídku, která mi změnila život. Pozvala mě, abych žil s ní a Ivanem. Bez váhání jsem souhlasil. Byl jsem zklamaný Nazarem, ale doufal jsem, že mohu dát Janovi lásku a vedení, které můj syn nemohl dát.
