Svitlana otěhotněla v 11. třídě se svým spolužákem – tehdy si byla jistá, že je to její životní láska. Viktor se však, když se o těhotenství dozvěděl, dítěte zřekl a rozšířil o dívce pomluvy po celé vesnici. Světlanu a její rodiče naplnila hanba – nezletilá dívka s dítětem, co by tomu lidé řekli? Dívka však měla štěstí, že ji rodiče podpořili a pomohli jí i dítěti.
A tak se o dva roky později rozhodla jít na univerzitu – nechala dceru u rodičů a odešla do města. Nastoupila na ekonomickou fakultu a zároveň si Svitlana našla brigádu jako servírka v jedné z městských restaurací, aby rodičům pomohla s penězi.
mohla dítěti koupit oblečení a hračky. A časem začala Svitlana nadhazovat téma, že by se k nim dcera přestěhovala. Představte si její překvapení, když se to manželovi nelíbilo.
Rozhodně jí řekl, že chápe, že má dceru ráda, ale ať dál žije na vesnici. Na co teď potřebují děti? A vůbec, dítě je zvyklé na prarodiče a nemá tu co dělat. Svitlana byla v šoku a nevěděla, co má říct – Oresta milovala.
Ale poslední manželova slova jí pomohla udělat správný krok: “Musíš pochopit, že nejsem připravená vychovávat cizí dítě. Tak se rozhodni – já, nebo Inna. Myslím, že se rozhodneš správně a budeme žít dál jako dřív,” řekl sebevědomě. Dívka nic neřekla. Ale když se druhý den Orest vrátil domů, nebyla tam ani Svitlana, ani její věci, jen vzkaz: “Vždycky si vyberu své dítě.”
