Valja pracovala v kavárně a na konci směny běžela za synem, který čekal na matku v dětském pokoji. Valjin osud byl strašlivě tragický. Točí se o nich horory. Její otec zemřel, když jí byly dva roky. Pracoval na stavbě a spadl z výšky. Její matka nezvládla všechno sama, a tak se o rok později vdala. Nevěděli, že Valiin nevlastní otec byl strašný opilec, před kterým jeho žena a syn prostě utekli tisíce kilometrů daleko. Matčino srdce nevydrželo věčné skandály a opilecké bití manžela a brzy zemřelo. V té době bylo dívce 17. Její nevlastní otec se o ni začal zajímat, ale Valja neměla nikoho a nic než svého otčíma a byt, kde žili. Jednoho dne přišel domů opilý a začal se vloupávat do Valjina pokoje. Dívka věděla, že zámek nevydrží, a tak vytáhla pánev, kterou dlouho schovávala pod postelí, a připravila se na obranu.
Otčím vtrhl do pokoje a udeřil Valju tak silně, že málem ztratila vědomí, pak se jí pokusil vytrhnout pánev z rukou, ale ta se zhoupla a udeřila ho do hlavy. Utekla, schovala se na dvoře, ujistila se, že je stále naživu, a zavolala kamarádce, která žila sama, a šla k ní. U kamarádky žila několik měsíců; Valja byla šťastná, že ji má. Pak si dívka našla práci jako servírka a pronajala si jednopokojový byt. Lví část jejího příjmu šla samozřejmě na zaplacení nájmu, ale Valja nechtěla víc. Jedla málo, nosila matčiny šaty… co víc by mohla chtít? Jednoho dne přišel do jejich kavárny starý muž. Očividně se necítil dobře.Posadil se na židli a strážní k němu přistoupili, aby nevyplašil návštěvníky: “Není mu dobře, copak to nevidíte?” Valja je zastavila. Dívka zavolala sanitku, a protože starý muž neměl žádné příbuzné, odjela s ním do nemocnice.
Nebohý muž potřeboval naléhavě operovat srdce, jinak by mu zbývaly jen hodiny života. Valja tedy prodala všechny šperky, které zdědila po matce. Částka byla malá, ale pak staříkovi z kapsy vypadl balíček s kousky zlata uvnitř. Operace byla úspěšná. Když se stařec probral, řekl, že mu syn nosí zlato pokaždé, když jde do práce. Ten však zemřel a otec si tyto kousky nechal jako vzpomínku na syna. Tak Valja našla svou rodinu. Začala se o starého muže starat, jako by to byl její dědeček, a on dívce pomáhal, jak jen mohl. Valya měla před sebou tu nejšťastnější a nejzářivější budoucnost, a to díky mnoha zkouškám, kterými prošla, a díky svému křišťálově čistému, laskavému srdci.
