Lera si chtěla za své úspory koupit byt, ale pak si její manžel “vzpomněl”, že je třeba vztah legalizovat.

Mám známého. Vdala se ve dvaceti letech z velké lásky. S manželem spolu chodili už od školy, v osmnácti se k sobě nastěhovali a ve dvaceti se vzali a Lera otěhotněla. Velká láska však byla zničena, když Lera zjistila, že ji manžel podvádí. Stalo se to o čtyři roky později. Rozešli se. Koupili byt, ve kterém žili před svatbou. Většinu peněz dali novomanželům jejich rodiče, zbytek rodiče Lery, ale byt byl napsaný na jejího tchána. Už asi tušíte, že Lera nedostala nic.

Vrátila se s prázdnýma rukama i s dítětem do domu svých rodičů. Začala tvrdě pracovat a šetřila, co se dalo. Byt si mohla koupit, až když byl její syn v sedmé třídě. Byl to jednopokojový byt ve velmi špatném stavu. Za dva roky byla Lera schopna provést zásadní opravy. Za dva roky byla Lera schopna provést zásadní opravy.

Brzy splatila půjčku a začala přemýšlet o dvojce. Její syn byl už poměrně starý, když se Lera seznámila se svým manželem. Byl rozvedený, měl dvě děti, pracoval jako policista a vydělával méně než Lera. Syn s ním našel společnou řeč. Společně s nevlastním otcem chodili do posilovny a dívali se na fotbal. Lera nepřestávala šetřit peníze, protože chtěla synovi pro začátek odkázat jednopokojový byt. Dvoupokojový byt si musela opět koupit sama. Terin přítel Andrij ji nechtěl požádat o ruku, a to jí vyhovovalo, protože už jí bylo čtyřicet a nechtěla podruhé běhat na matriku.

Všechno se ale změnilo, když zemřel Terin dědeček. Svůj prostorný dvoupokojový byt v centru odkázal dceři a vnučce rovným dílem. Lerina matka se nabídla, že byt přenechá jí. Byt nepotřebovaly, ale Lera mohla ke svému podílu přidat své úspory a koupit si pěkný byt. Mohli by se tam přestěhovat a pronajímat jednopokojový byt, dokud byl jejich syn svobodný.

Lera si myslela, že je to dobrá volba. A jakmile se podle toho začala chovat, Andrij se zmínil, že ji miluje a že chce vztah legalizovat. Po registraci manželství by si koupili byt. Bude také investovat do rekonstrukce, nebo ji udělá sám. “Je mi už 44 let a sním o vnoučatech, ne o bílých šatech. Jsem se vším spokojená. A co se týče oprav, už jsem domluvený s týmem, všechno udělají včas a peníze nepotřebuji.

Nechtěla Andrije urazit tím, že sotva stihne platit alimenty a zbytek příjmů utratí za sebe. Jídlo si kupuje jen občas. Neměl by se o ten byt ucházet. Nemá to žádný smysl. Přesto se pohádali. Andrij nazval Leru žoldákem a řekl, že on pro ni udělal tolik, a ona… “Byla jsem tehdy mladá a hloupá a přišla jsem o byt. Stejnou chybu už neudělám.

Related Posts