Jednou po večeři Zoryana rychle umyla nádobí a chtěla se jít podívat na svůj oblíbený film, když ji manžel náhle odvedl do kuchyně. Tam ukázal na talíře a řekl, že je třeba je důkladněji umýt a že by se měly dobře usušit. O den později Alexej odmítl vyžehlený oblek. Pak si vybral smítko prachu na podlaze. Zoryana si uvědomila, že s ním nebude žádný život, a když byl její manžel pryč, sbalila si věci a opustila ho… byly tak směšné, že to žena už nemohla vydržet. A nedávno se chlubila kamarádkám, že konečně potkala slušného muže, který nebude po bytě házet špinavé ponožky.
Vždycky učesaný dohola, v bezvadném obleku, s dokonalou manikúrou. Ve srovnání s jejím bývalým přítelem Stasem, který dokázal nosit gumové žabky s ponožkami a na návštěvu chodit v teniskách, působil Alexej jako něco neskutečného. A Zoryana byla nadšená. Takový muž a ještě k tomu ne ženatý! Třicet dva let, žádné půjčky ani alimenty.
A když jsem přišla navštívit svého vyvoleného, byla jsem nadmíru šťastná. Byt zářil dokonalou čistotou, žádné hromady nádobí ve dřezu jako u výše zmíněného Stase. Mohl sníst pohankovou kaši a nechat talíř jen tak, a Zoryana by to pak musela všechno umýt. “Holky, on je tak čistotný,” chlubila se Zoryana kamarádkám.
– “Ani doma nemám tak uklizeno. Nechápu, jak takový exemplář mohl zůstat u svobodných lidí! Vždyť on taky vypadá jako miláček! Ne, měla jsem stejné štěstí jako ostatní!” řekla Zoryana svým kamarádkám. A ty si závistivě povzdechly. Jejich vlastní druhé polovičky takovou láskou k čistotě nezářily. Zoryana se vdala a pak si uvědomila, že má opravdu smůlu. “Všechno to začalo vlasem v koupelně.” “Jdi a odstraň ho ze zdi. A potom ho pořádně vyčisti!” řekl jí Alexej. Zoryana pokrčila rameny, ale udělala, co ji manžel požádal. Pak si všimla, že Oleksij po podání ruky s přáteli vytáhl vlhčené ubrousky a pečlivě si otřel dlaň.
Jednou po večeři rychle umyla nádobí a chtěla se jít dívat na svůj oblíbený film, když ji manžel odvedl do kuchyně. Ukázal na talíře a řekl, že je třeba je důkladněji umýt a dobře usušit. “V sušičce uschnou samy!” Zoryana se to snažila odmítnout, ale nebylo jí to souzeno. Poté, co jí udělal celou přednášku o tom, jak správně umývat nádobí, Alexej odešel. Tentokrát byla Zoryana rozzuřená. Celý večer s manželem ani nepromluvila. Ale protože měla nevlídnou povahu, rychle odešla. Dlouho se však neradovala. O den později Alexej odmítl vyžehlený oblek. Nelíbilo se mu, jak ho jeho žena vyžehlila.
“To vidíš jen pod mikroskopem,” řekla Zoryana, “miláčku, to kvůli takovým malým smítkům prachu se všechno ušpiní! No tak, vytři tu podlahu ještě jednou!” pobídl ji Oleksij. A jestli Zoryana dřív ráda sedávala s kamarádkami v kavárně, teď byla i o tuhle radost ochuzena. “Nevíš, jak dobře tam myli nádobí. Kdo seděl na té židli před tebou?” napomenul ji Alexej. “Když se budeš řídit svou logikou, neměla bys vůbec vycházet z domu.
Nemůžeš být tak vybíravý!” Zoryana byla rozhořčená. Jenže jejího manžela to nepřesvědčilo. “Na oblečení jsou přece věšáky a skříně! Neměly by se povalovat na židlích nebo pohovkách!” trval na svém Alexej. Požadoval, aby bylo oblečení složené na rovných hromádkách. Jednoho rána dala Zoryana manželovi na hromádku špatné ponožky – nijak se nelišily, obě byly černé.
On si však rozdílu všiml a dlouho se rozhořčoval. A kolik nepříjemných chvil si musela v kuchyni prožít! To, že umyla nádobí, bylo požehnáním v přestrojení. Alexejovi se zdála bramborová kaše příliš kalorická – proč tam dáváš tolik másla a liješ mléko? A když její manžel s nejvážnějším výrazem řekl, že její polévka je ošklivá, Zoryana se začala smát.
– “Jak to myslíš? Je polévka jako člověk? Může být krásná, nebo ne? Kdybys řekl, že je bez chuti, pochopila bych to. Ale proč říkáš takové nesmysly?” řekla a postavila se s naběračkou do pozoru: “Proč si myslíš, že je to nesmysl? Polévka by měla být zlatavá, pěkná na pohled. A ta tvoje je ošklivá… Dívám se na ni a při pohledu na ni mě přechází chuť k jídlu,” řekl Alexej. “Ale voní výborně! Zoryana si prohrábla vlasy. “Abych byla upřímná… já nevím. Musím to pokropit nějakým osvěžovačem a vyvětrat. Nemám ráda, když dům smrdí jako pohostinství!” A vyšla na chodbu.
A když začala zahradní sezóna, Zoryana si uvědomila, že o svém milém neví všechno. Zahrada se jí líbila – ráda chodila na tu svou, aby pomohla rodičům. A teď ji napadlo, že by bylo dobré mít vlastní ostrůvek pohodlí – Alexej tam má dům i zahradu. Koupila si semínka a začala sázet. A pak ji zastavila slova: “Miláčku, vezmi si pravítko. Použij ho na sázení.
Ujisti se, že je všechno jasné, centimetr po centimetru,” doporučil jí Oleksij. A pak ještě další. Zoryana se musela ujistit, že se nikde neobjeví žádné stéblo trávy nebo plevele navíc. Odpočívala, jen když její manžel chodil do práce – vlastnil malou firmu, která vyráběla nábytek na zakázku. A jednoho dne potkala na ulici Stase. Jako vždycky šel ve svých oblíbených teplácích. Když uviděl Zoryanu, rozzářil se.
A ona najednou cítila, že minuty komunikace se Stasem jsou pro ni jako závan čerstvého vzduchu. Doma, s kultivovaným a bezvadným Alexejem, jí prostě vzduch nestačil. Sklopila zrak, aby se nerozplakala. “Kontroluješ to ze zvyku? “Nemám ponožky, mám bosé nohy!” Stas se zasmál. Svým způsobem její pohled ocenil.
– Ale ne. Ani jsem o tom nepřemýšlel. Teda, dřív jsem na to myslela, ale teď! Jsi dobrý člověk, promiň, musím běžet!” A Zoryana zrychlila krok. Není známo, jak dlouho by její duševní trýzeň ještě trvala. Teprve po další únavné přednášce od manžela za hnidopišství (neuvařila to správně, neuklidila to úplně) cítila, že už to nevydrží. A skončila v nemocnici.
Zoriana se tedy domů nevrátila. Když byl její manžel pryč, vzala si své věci. Také si změnila číslo. Když za ní Oleksij přišel do práce, aby jí domluvil, kategoricky řekla: “Jdi a najdi si jiného! Ať si chodí s pravítkem, myje desetkrát nádobí, žehlí ti každý den saka, vaří ti krásné polévky, ale já už toho mám dost! Její kamarádky se jen divily – Zoryana se z rozvodu radovala jako z narozenin. Dokonce šla slavit do restaurace. A se Stasem jejich vztah znovu začal. Mladá žena nevěnuje pozornost pohozeným ponožkám ani jiným drobnostem v domácnosti. Říká si, že to stačí, že měla dokonalý pořádek. Prostě si užívá života.
