K incidentu došlo během vesnické svatby. Moje sestřenice Dáša byla v osmém měsíci těhotenství a vdávala se. Svatba proběhla velmi dobře a byla zábavná. Hosté dělali spoustu hluku, tančili a pili, dokud nepadli. Na nádvoří se shromáždili také místní alkáči, kteří byli čas od času pohoštěni nápoji a občerstvením. Neopouštěli místo veselí a někteří se dokonce vmísili mezi hosty. Hosté byli tak opilí, že si pomalu začali svlékat košile. Nevěsta seděla tiše se svou tchyní a chtěla se co nejdříve dostat domů a odpočinout si.
Tchyně její přání sdílela, ale nedovolila si vyhodit hosty, kteří se ještě chtěli bavit. Najednou jsme s manželem byli svědky toho, jak Dášini bratři táhnou Dášu na zahradu, aby si vybrali odměnu za nevěstu. Dívka křičela, protože byla v osmém měsíci těhotenství a opilí hosté by mohli ublížit jí nebo dítěti. Když viděli zoufalou nevěstu, opilý ženich se vydal jejich směrem a strhla se rvačka. Všichni se navzájem mlátili a ani nevnímali, kdo je kdo. Dášina tchyně, která se stala invalidní a chodila o holi, se do rvačky zapojila, aby mladé lidi zastavila.
Všichni křičeli a hádali se, když najednou někdo ženu udeřil a ona jim spadla pod nohy. Nějakým zázrakem jeden z alkašů, který si celé té soboty všiml, přispěchal nebohou ženu zachránit, aby nebyla úplně ušlapána. Podařilo se mu ji včas vytáhnout z boje a ona nebyla zraněna. To už ostatní hosté vystřízlivěli a mladíka uklidnili. Všichni se začali navzájem omlouvat a dál se bavili.
Tento alkáč byl na znamení vděčnosti pozván ke stolu a posazen na nejlepší místo. Jak je důležité pít na cizích oslavách s mírou. Vždyť v den vlastní svatby mohl ženich ublížit své nemocné matce, nebo o ni v krajním případě dokonce přijít. Po tomto incidentu pravděpodobně všichni hosté, kteří se začali prát, přehodnotili své chování a omluvili se novomanželům i starší ženě.
