Pětiletý vnuk Saša přijel navštívit své prarodiče. Byl velmi smutný. Ani babiččiny koláče ho nerozveselily. Začali se Saši vyptávat, co se stalo: -“Nespravedlnost. Všude je nespravedlnost. – “Co se děje, Sašo, ublížil ti někdo?” – “Ano, maminka mě včera postavila do kouta, řekla, že mě trestá. -Co jsi udělal, že tě potrestali?
-Nic hrozného, jen jsem přišel domů s mokrými kalhotami. Dědeček se začal smát, myslel si, že se jeho vnuk počůral. Ale tak to nebylo, Saša mu vysvětlil, že se jen počůral do louže. – “Jaké louže, vždyť je březen, všechno je zmrzlé, kde jsi našel louže?” zeptala se babička. -Ano, u obchodu. Zatímco byla maminka v obchodě, rozhodl jsem se, že si budu hrát. Když maminka viděla, že mám mokré kalhoty, řekla, že je vyhodí. -Kde jinde vidíte lidi takhle vyhazovat věci? To je nemůže vyprat? Teď jí zavolám, ať mi je přinese domů a já si je vyperu sama.
– “Nedělej to, babi, jsou nejen špinavé, ale i roztrhané. Saša říkal, že skákal u šachty a spadl do ní. Podařilo se mu však udržet se rukama na zemi. Kolem šel jeho strýc a Sašu z šachty vytáhl. Když ho vytahovali ven, roztrhly se mu kalhoty. – “Takže za to, že se mi roztrhly kalhoty, mohl strýc, ne já. Ale máma mě stejně strčila do kouta. -Co tím myslíš, do šachty? Spadl jsi do šachty?” Babička se chytla za srdce. – “Vyvázla jsi lehce, já bych tě jen tak do kouta nestrčil,” odpověděl děda. “No, říkám ti, všude kolem je nespravedlnost,” odpověděl Saša smutně.
