Za Maskima jsem byla vdaná přes deset let. Zdálo se, že nám všechno klape: milovali jsme se, měli jsme krásnou dceru, vychovávali jsme ji a zbožňovali. Jednoho dne se můj manžel setkal se svým přítelem z univerzity, který mu nabídl práci s velkým platem. Manžel nabídku přijal. A tehdy jsem navždy zapomněla na to, co je to klidný a tichý život. Max chodil domů pozdě, naštvaný a podrážděný. Někdy nepřišel vůbec. Můj vztah s dcerou byl u konce. Jednoho dne přišel Maksym domů s mladou dívkou za ruku. Řekl mi, abych si sbalila věci, vzala dceru a vypadla.
Nemohla jsem uvěřit tomu, co se děje. Prosila jsem ho, aby počkal alespoň do rána. Ale Max byl neodbytný a prostě nás vystrčil ze dveří. Měla jsem jedinou možnost – jet do babiččina starého domu. Byl ve vzdálené vesnici a byl v hrozném stavu. Střechou zatékalo, mezi zdmi nebyla žádná okna. Vedle nás bydlel soused. Pamatovala jsem si ji z dětství. Bylo vidět, že se potýká se zahradou, a tak mě často žádala, abych jí pomohl s hospodářstvím. Časem se nám podařilo založit hospodářství, takže jsme měli vždy čerstvé ovoce, zeleninu a mléko. Brzy jsem přišel s nápadem podnikat.
Koupil jsem další krávu a moje mléko se začalo objevovat na pultech nejen ve vesnickém obchodě, ale i v městských supermarketech. Jednoho dne mi zavolala tchyně, která o mně už léta neslyšela. Na rovinu jsem jí řekla, že s ní nemám chuť mluvit. Když se moje bývalá tchyně dozvěděla, že se mi daří dobře, přemluvila svého syna a ten byl za pár dní na stromě.
Byl ohromen, když viděl, že starý dům po babičce se proměnil v pěkné bydlení, před ním stálo drahé zahraniční auto a já vypadala jako krásná a sebevědomá žena – ne ta, kterou vyhodil z bytu. Nechtěla jsem toho muže už vidět a nechtěla jsem ho pustit do svého života. A moje dcera takového otce už dlouho nepotřebovala. Řekla jsem tedy jednomu ze svých zaměstnanců, že se ten muž ztratil, a požádala jsem ho, aby ho odvedl z budovy.
